Tak jsem to dneska přežila ve zdraví. Kdyby nebylo té zajebané matiky a fyziky, hned by byl svět růžovější… (a měla bych zajištěné vyznamenání do konce života)

Vyserte se na školu a neváhejte si pustit tuto geniální a úžasnou pecku od amerických borců The Misfits - From Hell They Came. Je to od nich jeden z nejlepších, ne-li úplně nejlepší kousek!! (už od řijna - mé vyzvánění a zároveň melodie budíku)

HELL I - THINK FROM HELL THEY CAME!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Ten gympl totálně zabil mojí osobnost.
Dříve jsem hrála počítačové hry, pletla náramky, věnovala se photoshopu, tvořila webové stránky, sledovala filmy, seriály, masivně poslouchala hudbu… Pořád bylo dost času na své koníčky a zájmy. Ačkoliv ani ze základky jsem nechodila domů nijak zvlášť brzo, řada koníčků se dala provádět i ve škole, například poslech hudby, sledování filmu v mobilu či pletení náramku o hodině. To byly časy..
Ráno jsem vstávala v 7:10 a do školy jsem rozhodně nechvátala, utratila jsem cca 10-50,- kč týdně(oproti mým nynějším útratám - 70-200,- kč i více), nestresovala se, nic neřešila. Vlastně, když tak nad tím přemýšlím, měla jsem stres ze školy jen čtyřikrát do roka, protože jsme čtyřikrát do roka psali čtvrtletku z matiky. A z toho jsem si přinejmenším dvě z celého roku nenapsala, protože se vždycky našel nějaký ten lékař, ke kterému jsem akutně musela zajít.
V současné době mám stres čtyřikrát do týdne a už mě to vážně sere. Fyzika, matika, chemie, biologie, zeměpis, literatura, sloh,… už mi z toho zatraceně hrabe. Pořád něco, furt ty pojebaný písemky, zkoušení, atd. Na gymplu si vážně asi nikdy v životě nezvyknu, nikdy jsem se nechtěla učit, nikdy mě to nebavilo a teď se učit musím a to v jednom kuse. Každý den chodím domů ve čtvrt na pět, totálně unavená, nasraná, protivná s příšerným bolehlavem. To po mě někdo může chtít, abych se ještě učila. Až v pondělí opět po třech týdnech prázdnin navštívím školu, tak tam asi něco rozmlátím.

Jedna z mých nejmilovanějších písniček. Na youtube se nachází pouze v live verzi, v originále je podstatně lepší.

Den se se dnem sešel a je z toho půl roku. No není to nádhera? Je!!!!!

<3

Veselé Vánoce a šťastný Nový rok Vám přeje Zuuzka.

Podělejte. UŽ ZASE?! Proč je všichni tolik řeší? Není to úplně jedno, jestli jsou nebo nejsou? Za rok jsou tu zas, což bude cobydup, tak proč se každoročně stresovat a přidávat si o vrásku navíc? To je ta atmosféra tak strašně nadpozemská, že si jí všichni nemůžou odpustit? V tomhle směru naprosto miluji svojí rodinu a ty naše rodinné tradice. Ať se děje co se děje, všem je všechno úplně ukradený.

Nedávno jsem četla, že Vánoční svátky mají být především pro děti. No není to snad pravda? Přiznejme si, že děti ani trochu neocení, když je stromeček zdoben ve dvou barvách, dokonale sladěn s barvou pokoje a balícím papírem a bůh ví čím ještě. Pro ně je nejdůležitější, když je živý, voní, svítí(nebo prská nebo tak něco) a nacházejí se pod ním hlavně TY DÁRKY. Rodiče mají při Štědrovečerní večeři úmornou potřebu to jídlo co nejdéle prodloužit, aby na ně děti byly co nejvíce nasrané. Přijde mi, že to možná k tomu všemu patří, ale je to skutečně zbytečné. Ale to se dostávám kam jsem nechtěla.

Představuji Vám Vánoce podle NÁS!
Když to vemu popořadě - o pojmu advent jsem se dozvěděla pravděpodobně až někdy v první třídě, když nám paní učitelka řekla, že něco takového existuje a že se 4 něděle před Vánoci pálí vždy o jednu svíčku navíc. Ale už tenkrát mi to přišlo jako celkem stupidní hovadina, takže jsem byla rodičům i celkem vděčná, že se u nás tohle nepraktikuje. Když mi bylo něco kolem osmi let, bylo to naposledy, co jsme měli živý stromek. Od té doby jsme pořád z garáže vytahovali náš překrásný umělý. Tenkrát jsem Vánoce ještě pořád dost řešila, takže to pro mě byl celkem srdeční zásah, když stromeček smrděl jak nějaký kus PVC, větvičky byly díky drátu tvarovatelné jak modelína a v pozdějších letech se horní půlka stromečku moc nechtěla zandat do té spodní části, tudíž byl stromeček trochu vachrlatý. A to nemluvím o věrohodném jehličí připomínající obdélníky. Netrvalo dlouho a zvykla jsem si. Co se týče zdobení - co je hezkého na stromečku o dvou barvách? My máme každoročne naplácanej stromeček vším, co se najde a je dle mého názoru poněkud krásnější než ony mdlé nechutné modro-stříbrné(atd.) stromy, které vypadají jako kdyby je někdo nasekal na výrobní pás a všichni je musí mít přesně takové - uniformní. Na našem stromečku je pestrobarevnost a přeplácanost jakýmsi druhem kreativity. :))
Rok od roku to gradovalo. Ještě do mých desátých narozenin byl bezpodmínečně na Štědrovečerní tabuli kapr s bramborovým salátem a rybí polívka. Od té doby rok od roku probíhaly změny. Jednou to byly rybí prsty(aby se zachovala rybí tradice), později losos(opět) a dále kuřecí řízek s bramborem. Co bude letos - to se ještě neví, záleží na domluvě, čekám naprosto cokoliv. Zpívání koled? Cože? Toho si užívám celé týdny ve škole, tak nedej bože ještě zpěvy doma. Blé.
Dárky! Jednoznačně to nejhorší existující. Nesnáším to! Ještěže počet osob, kterým letos kupuji dárky, se zredukoval na 4, víc bych už asi nezmákla.
Vy si opravdu myslíte, že si pod stromeček dáváme dárky zabalené? Ano, babičce je balíme. A mamince jde balení od ruky, takže pár dárků máme taky zabalených. Zbytek, neboli většina? Naházená v obrovském pytli se jménem napsaným lihárnou. Hlavně neřešit! Předminule byly dárky zabalené do novin, takže pytel je ještě relativně efektní.
A teď ještě otázka sněhu a zimy. Chápu, že lyžaři, snowboardisté a bruslaři chtějí sníh a mráz na své potrhlé nohylámající aktivity. Ti ostatní berou sníh jako součást Vánoc pro jistou “krásu” a tradici. Ale co je romantického na tom, že člověk jde vynést koš a nemůže vyjít ani v teplákách protože mu za tu cestu umrzne prdel? Vždyť je zima v této formě tak nepraktická! Obzvlášť, když je sněhu hodně a člověk se v něm bezprostředně propadá! To k té popelnici má problém vůbec dorazit. Ale tak dobře, když je to ta romantika…

Ne, ne, ne, ne, ne, za tím si stojím. Nikdy mě nikdo nepřesvědčí, že Vánoce jsou úžasně nádherné svátky. Stejně jsou plné spěchu, starostí, honění za vším možným, kruté a nepříjemné zimy, předvánočního úklidu a mnoha dalších nepěkných záležitostí. Samozřejmě si nemyslím, že jsou Vánoce celkově špatné. Co může potěšit víc, než dvoutýdenní prázdniny? Jen jsem se tímto postem snažila naznačit, že z vlastní zkušenosti je lepší Vánoce tolik neřešit a možná je prožijete ještě lépe. Neotráví vás tak rychle jako mě. Naprosto nechápu lidi, kteří kupují dárky pro minimálně patnáct lidí, pečou dvacet druhů cukroví a udeří na mě, že jsme divní, když jim řeknu, že máme umělý stromek. Všichni mi s těmahle kecama můžou tak akorát políbit prdel!!!! Všechno se prostě nemusí tak hrotit.

Veselé Vánoce a šťastný Nový rok 2010 přeje Zuuzka.

Ve zlínském Golden Apple Cinema jsem navštívila nynější fenomén THIS IS IT. Po shlédnutí tohoto hudebního dokumentu je mi nespočetněkrát více líto jeho úmrtí než před shlednutím a jistě nejen mně. Tento film není o ničem jiném než o MJ a jeho připravované koncertní šňůře v Londýnské O2 aréně. Jeho koncerty nikdy nebyly pouho pouhým hraním skladeb, vždy přinášely strhující podívanou se všemožnými efekty a dokonalými tanečními choreografiemi(viz např. Live in Bucharest v r. 1992). Tentokrát to opravdu mělo být IT. Ta poslední třešnička na celém Jacko-dortu. Michael byl znám svým perfektcionismem a z dokumentu je patrné, že kdyby se tyto koncerty bývaly uskutečnily, MJ by se nesmazatelně zapsal do dějin hudby jako jedinečný, nediskutovatelný a nedostihnutelný král popu, protože i v padesáti letech dokázal tančit a zpívat ÚPLNĚ STEJNĚ jako před lety. Jednoznačně by se vrátil zpět i ty média by o něm začala konečně mluvit hezky. Věčná škoda tak gigantického umělce.

Mé hodnocení : 98%
Kdo má tu možnost, nechť okamžitě razí do kina!!! Doporučuji, doporučuji, DOPORUČUJI!!!

PS : Dnes(6.11.09) jsem tento film navštívila znovu, v ČB Cinestar. A opět perfektní!!!!

Už je to trochu déle, co jsem na tomto filmu byla v kině, nicméně byl to jeden z nejlepších filmů, který jsem za posledních pár měsíců měla možnost vidět. Jedná se o nejnovější film britského megascénáristy Richarda Curtise, jenž se tentokrát usadil i do křesla režisérského a stvořil strhující jízdu v podobě této komedie. Obsazení filmu se skládá ze samých britských/irských špiček, jako je např. Bill Nighy, Rhys Ifans, Nick Frost či dnes již legendární komici z kultovního seriálu IT Crowd - Chris O’Dowd a Katherine Parkinson(do kompletní IT trojky chyběl už jen Richard Ayoade).

Stručný obsah filmu(vyjmuto odněkud z csfd.cz) :
,,Píše se rok 1966 a rozhlasová stanice BBC vysílá populární hudbu jen dvě hodiny denně. To samozřejmě nemůže stačit mladé generaci, která usíná s tranzistorovým rádiem pod polštářem.Tak se rodí pirátské plavidlo, brázdící vody Severního moře a hrající rock and roll ve dne v noci.

Tato loď je plná excentriků a bláznů všeho druhu. Američan přezdívaný „Hrabě“, Půlnoční mlčenlivý Mark, lesbická kuchařka či ďábelský svůdník Gavin, to je jen několik příkladů postaviček, mezi které se dostane hlavní hrdina Carl. Student vyhozený ze školy, kterého matka poslala na „převýchovu“ právě sem. Show začíná.”

Mé hodnocení filmu : 90%, vřele doporučuji!

Jste z JH, máte za sebou už většinu let základní školy a máte v úmyslu se stát gymnazistou? Ještě než budete vyplňovat přihlášku, dobře si to promyslete… Nebo si aspoň přečtěte tohle. Obzvláště pokud jste z Hvězdárenské základny.

Tento týden jsem poprvé navštívila školu, do které hodlám docházet po další 4 roky a ukončit maturitou. Nevím jak jsem to udělala, ale dostala jsem se do “elity Jindřichova Hradce”, na zdejší Gymnázium Vítězslava Nováka, zkráceně GVN.
Možná se v úvodu ptáte, proč jsem do školky šla poprvé až tento týden. Z důvodu rekonstrukcí gymnázia, jsme dostali na první týden slastné volno, tudíž jsme se patřičně vysmívali všem ostatním školáčkům. Čím víc se škola blížila, tím jsem dostávala větší obavy a já dobře věděla, proč je mít.
Hned při vstupu na gympl vás dostihne silný smrad linoucí se už od vchodu. Na naší bývalé základce děti většinou vítal kyselý obličej nějaké paní uklízečky a školníka sedící “na recepci”, ale vonělo to tam opravdu krásně. Na gymplu žádnou kukaň nemají, tudíž nás aspoň musel přivítat ten neuvěřitelnej smrad. Co si pamatuji, při procházením základny v první den krásně zářily hezky pomalované zdi, pár barevných plakátů a tak nějak to tam všude bylo velice pěkné. Ale namísto toho jsem po padnutí smrady na GVN prošla takovou hnusnou rozpadlou chodbou s dveřma na konci, které vždycky člověku spolehlivě jednu nandají do držky. Poté lajna automatů a nedaleko toho všeho sídlí naše kmenová třída - 1.C.

Lidi ve třídě nevypadají špatně. Mám velikou výhodu, že už asi polovinu třídy znám z dřívějška, tak se z hlediska spolužáků cítím jako před lety, akorát ochuzená o své dvě nejlepší kámošky, což je vlastně vcelku dost tragické. Našeho třídního profesora Fialu máme na matiku, což je můj silně nenávidený předmět už od páté třídy. Ale zatím kupodivu matika vypadá oproti jiným předmětům ještě zlatě. Při otevření učebnic téměř ze všech ostatních předmětů jsem nestačila čumět, kam jsem se to dostala. Proč to všechno musí bejt tak těžký? Navíc profesorové straší, že bude ještě hůř, než si vůbec myslíme, že bude. Ale jinak jsou kantoři zatím velice sympatičtí, alespoň tedy většina z nich. No uvidíme, co budu povídat za půl roku.

Kapitola sama pro sebe je školní jídelna. Mají tam zavedený mile vypadající čipový systém, někdy je i výběr ze dvou příloh, což by taky za normálních okolností byla velmi komfortní záležitost, ale… Tato jídelna vskutku nemá v JH nijak valnou pověst. Ovšem nepřišlo mi, že by něco mohlo být horšího, než kaše z prášku, UHO dozblbnutí, neukrojitelné maso a podobné srandy, jaké jsme zažívali denně na táce ještě před několika měsíci. Myslela jsem si, že mě nemůže potkat něco o tak moc otřesnějšího, než bylo jídlo ze ZŠ. Již po třech absolvovaných obědech musím konstatovat, že pokud to půjde dál ve stejném směru, okamžitě a střelhbitě přestupuji do jídelny zvané “Čínani v Klášterskej”, popř. bych to viděla na “nákup potravin v Konzumu” a v příštím roce při dobrém počasí vhodném na jízdu na kole se později pravděpodobně uchýlím na domácí stravu… jakoukoliv(pozn. domácí pravidlo = “co si najdeš, to si sežer”). Ale nic proti paní kuchařky, čajíky a polívky máte stále výborné!!

Tím největším hororem je jednoznačně rozvrh. Všichni se ohání s novým vzdělávacím programem no a to jsme to teda vychytali. Jak je možné, že máme v úterý do 15:55, ve středu do 15:05 a ve čtvrtek opět do nechutných 15:55? Pondělí a pátek je pohoda, škola končí “už” ve 13:25 a 14:15. Čím jsme si zasloužili 35 hodin týdně? Navíc jsem se nadobro rozloučila s budoucím studiem medicíny či farmacie, protože jsem razantně odmítla další prodloužení času stráveného v ústavu o další dvě hodiny latiny. A nikde jinde ani jindy se latinu už nenaučím(neexistují semináře ve třeťáku a čtvrťáku). Takže sbohem všechno dobré a výnosné povolání, jsem odsouzená dělat… asi tu kysele se xichtící uklízečku na ZŠ. :))

PS - lahůdka : Za čtyři dny strávené na této škole máme s kámoškou Valčou na kontě dva zničené zámky od skříňky, tedy nám v průměru jeden zámek vydrží na dva dny. Tak budoucím gymplákům doporučuji si opatřit nějaký opravdu velmi kvalitní… ale asi… nikdo není takový tele, jako jsme my dvě.

PS 2 všem děckám, kteří momentálně dochází na 6.ZŠ na Hvězdárně v JH : OMG hlavně si na tu školu nestěžujte!! Takovej neuvěřitelnej luxus je prostě fakt asi jenom tam; tolik dataprojektorů, interaktivních tabulí, počítačů v relativně dobrém stavu a hlavně tak vynikající jídlo najdete jen na jediném místě v celém okrese!! Jistěže má ta škola mouchy a dost velký, ale takle pěkná škola se jen tak nevidí, jen si jí pořádně važte.

Závěr? No… je to tvrdé. Hardcore, faktžejo. Ale ne katastrofické, náhodou se mi tam až na těhle pár výtek i líbí a je tam sranda. Ano, optimismus především. ;D

Když jsem se dozvěděla, že Jorn hodlá na svém novém CD Spirit Black uvést cover “I walk alone” od finské zpěvačky Tarji Turunen, pomyslela jsem si, že se nám Jorn dočista zbláznil. Který zpěvák mužského pohlaví by mohl vytvořit jakoukoliv předělávku sopránových vejšáků magické Tarji.. Vždyť to musí znít příšerně! Navíc Jorn má svůj osobitý styl progressive-heavy-metalových písniček a jak by asi mohl předělat Tarjinu ledovou atmosféru, to mě teda zajímalo.
Avšak! Jornův cover je na světě a musím konstatovat, že je možná ještě lepší, než originál. Věru, I Walk Alone nikdy nepatřila mezi mé top songy od Tarji, ale Jorn z tohoto songu udělal opravdu parádní kus. Posuďte sami.

Je to neuvěřitelný. Ještě nedavno jsem říkala “půl roku zbývá”, potom “ještě dva měsíce”. A teď? ZA DVA TÝDNY BUDE PO VŠEM! ÁÁÁÁÁÁ! PANIKAAAA
Venku je asi 30°C ve stínu, já sedím doma u kompu, poslouchám Avantasii, hraju bubble shooter a v podstatě nedělám vůbec nic. Za chvíli si půjdu balit baťoh na svůj poslední výlet - jedeme do Slavonic. Bude sranda jako na každém výletě, moc se těším. Ještě mě tento týden čeká narýsovat jen jeden jediný nárys + půdorys a absolutně skončím s učivem celé základky. Pak se budem koukat na všemožný filmy, nudit se na kompech, potom mi seberou učebnice, všechny moje úspory padnou na rozlučák, kytky a dárky pro učitele… a bude po všem.
Ve středu 17.6. se všichni moc těšíme na oběd, neboť si naposledy vychutnáme ty úchvatné buchtičky s krémem. V pátek máme rozlučák, takže obecně na internetu asi celý víkend nebudu, budu se válet někde ve škarpě u Horní Pěnej Další středu 24.6. mě můžete vidět, jak do školy přijdu jako největší bezdomovec, protože máme akci sedmdesátých let pojatých jako prvopočátky punku. Kdo chodí na naší šestou základku na druhý stupeň či jako učitel, může mě 25.6. vidět na akademii v houfu brečící odcházející 9.A. Pak mě už asi neuvidíte nikde.
Když to shrnu, je to prostě v prdeli. Už ani nevim, co sem píšu, protože si až teď uvědomuju, jak rychle to všechno uběhlo. Jestli tohle někdo čte, kdo je na základně v nějakém nižším ročníku a má dobrou třídu, fakt se na devítku těšte! Nejlepších 10 měsíců na světě <3
Já si jdu dát kafé, čau.

PS: Nejde někdo ve čtvrtek 25.6. na Marley & Me na Střelák?? ^^